Naše jízda započala brzy ráno po šesté hodině ranní na zastávce v Modřanech, kdy jsme se spolu s carnerem a Nikolkou odebrali směr Hlavní nádraží, kde na nás čekal Lothar. Při cestě k vestibulu nádraží nás připravoval na to, že bude plné a že koupit lístek může být problém – to se naštěstí nevyplnilo. Tedy část o plnosti ano, ale mezinárodní pokladny, kde se jako na jedinném místě dá platit kartou, téměr zely prázdnotou. Hodná paní za okýnkem nám dokonce ušetřila tím, že nám pomohla s výběrem vhodné jízdenky a prodala nám dva kusy SONE+, čili jízdenky platné až do půlnoci, pro Os, Ex,Sp a R, až pro pět osob (maximálně dvě dospělé) a bez omezení kilometráže.

Najít následně ve vlaku místo nebyl až takový problém, sice nebyl nejprázdnější, ale místo pro čtyři se dalo sehnat lehce. Cesta prohíhala docela poklidně, nastřídačku jsme se prospali, Lothar s carnerem se prošli po vlaku s vidinou jídelního vozu, který se nekonal a tak jedinné vzrušení byl náš příjezd do mé rodné Olomouce, kde si dvojice lamiček neodpustila komentáře o plackách a panelácích . Po odjezdu z Olomouce cesta pokračovala přes Přerov, Hulín až do Otrokovic, kde na nás čekala Zlínská tramvaj – Regionova. Nikdo z nás neodolal a obletoval tento vlak s foťákem. Cesta do středu Zlína pak už nebyla dlouhá, paní průvodčí nám ještě poradila, jak se dostat do Lešné (což nám ve výsledku bylo k ničemu).

Ihned po výstupu jsme začali hledat autobusové nádraží – jaké bylo naše překvapení, že bylo hned vedle vlakové zastávky. Nevěděli jsme, kam dál, tak si naše prořízlá huba Lothar šla pro radu k prvnímu řidiči autobusu, který byl po ruce a protože nás všechny potěšil informací, že právě on jede za pár chvil do Lešné, nemuseli jsme víc hledat. Všichni okusili Zlínský kuřecí hamburger a už se jelo.

Co se dělo v zoo asi podrobně rozebírat nebudu, spousta zvířátek, horko, jídlo … vše na mě mělo na konci dne neblahé účinky – ale rozhodně mi to nezkazilo procházku po přírodě. Všude plno řvoucích dětí, lidí, co i přes zákaz krmí zvířata a přibližují se k nim, to je holt taková normálka.

Natočil jsem dvě krátká videa:

Stáhněte si Flash Player pro přehrátí videa.

Stáhněte si Flash Player pro přehrátí videa.

Po průchodu celou zoo jsme se vydali hledat spoj zpět. U zastávky shodou náhod stál autobus, který po bližším ohledání jel směřem, kterým jsme potřebovali. Cesta opět netrvala dlouho a autobus nás vysadil pár kroků od vlakového nádraží, kde se naše osazenstvo ráno vystupovalo. Vlak jel až za 20 minut, tak jsme zkusili štěstí u nápojového automatu. Štestí nám přálo, a tak nás osvěžení citronovým a pomerančovým nápojem výborně osvěžilo. V našem směru pak přijela opět Regionova a tradá do Otrokovic. Tam měl navazující spoj menší zpoždění, takže jsme měli plno času přejít na jiné nástupiště a ještě udělat pár ztřeštěných fotek. Do Olomouce byla cesta už poměrně krátká a domů jakbysmet -

Na druhý den ráno si všichni dali snídani a oběd, táta nás odvezl na nádraží a přeplněným vlakem EC Praha započala naše cesta do Prahy. Zahnízdili jsme v posledním vagónu na poslední plošině vagónu první třídy. Naštestí to nikomu nevadilo, i paní průvodčí byla moc milá. Napadlo mě, že okýnkem posledního vagónu bych si mohl vyfotit SC Pendolino. Carnero a Lothar se začali smát, že nemám šanci Kousek za Olomoucí náš vlak stál a já pohledem do předu uviděl modrou střelu. Ihned jsem se vrhl do zadu, abych našel foťák, přičemž jsem mírně praštil Nikolku  – po vytáhnutí foťáku, odstranění krytky a nastavení správného režimu mi foťák začal hlásit, že nemám vloženou kartu – ups, byla v notebooku. Naštěstí mi Lothar rychle podal jeho foťák, tak mám alespoň jeden snímek mírně z dálky, ale krásne – i s rychlostím ukazatelem 160 . Potom celou cestu kluci sledovali, jestli jede další, který jsme měli míjet někde před Pardubicemi – a taky že ano. Pár fotek se povedlo :) Nakonec jsme Pandu míjeli ještě jednou kousek před Prahou – to jsme ani nečekali, ale já jsem rád, že jsem ji nevyfotil, protože v ní jeli Sparťani . Nakonec jsme se na nádraží rozloučili, carnero a Lothar jeli na Anděla a my domů .

Víkend se mi moc líbil a kdyby nebylo horka, byl by to báječný víkend. Už teď se těším, kam vyrazíme příště .

Fotek se za víkend udělalo habakuk, podívejte se na ně:

• Fotoalba Georgo
• Fotoabla carnero